Krakonošova zahrada v užším smyslu je onen kraj, ono do tvrdé
země zaryté údoli Opy, kolem něhož se rýsují veliké, svaté,
pohádkové obrysy: Sněžka, Kozí hřbet, Brendy, Žaltman, Hejšovina …
Potkáte tu černé, erratické balvany podobné modlám,
a permská půda je červená skoro jako krev. Z jara prýšti
ze skal a lesů stříbrná vlhkost, zurčí praménky a řítí se bystřiny,
a snad nikde na světě pak nevykvete tolik sasanek, tolik slziček,
vřesu a mateřídoušky, hořkého koření, tolií a vstavačů jako tam.
Vzácně a tajemně vyrůstá v Krkonoších oměj a divá lilie; mocné
je kouzlo kapradin a divných přesliček …

(takhle poeticky popisují naše Krakonošovo údolí bratři Čapkové)